Nejde o odhad, ale o zmapovaný potenciál. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR spočítal, kolik by šlo v Česku reálně postavit po započtení všech omezení — hustoty osídlení, chráněných území i technických limitů sítě.

Výsledek: až 18,8 TWh elektřiny ročně, což odpovídá zhruba 28 % tuzemské spotřeby. Největší potenciál mají kraje Jihomoravský, Vysočina a Moravskoslezský.

Studie: Aktualizace potenciálu větrné energie v ČR, přehledně zpracováno na Fakta o klimatu.

Vítr pokrývá v Evropě zhruba 17 % spotřeby elektřiny. V Česku je to kolem jednoho procenta.

Důvodem není nedostatek větru — ten je u nás srovnatelný s okolními zeměmi. Důvodem je, jak málo se tu za posledních patnáct let stavělo.

Přibližně 60 % roční výroby z větru připadá na chladné měsíce od října do března.

To je přesně období, kdy fotovoltaika vyrábí nejméně a spotřeba elektřiny je naopak nejvyšší. Vítr a slunce si nekonkurují, doplňují se.

Denní limit je 50 decibelů, noční 40 decibelů. Patří k nejpřísnějším v Evropě a platí bez ohledu na to, co si investor přeje.

Před povolením se zpracovává hluková studie, která provoz simuluje ve vztahu k nejbližší zástavbě. Po spuštění pak proběhne nezávislé akreditované měření přímo u nejbližších domů. Pokud by se limit překročil, musí provozovatel výkon omezit.

Provoz větrné elektrárny znamená 5,6 až 7,1 gramu CO₂ ekvivalentu na kilowatthodinu — včetně výroby, dopravy a stavby. U uhelné elektrárny je to zhruba 1 000 gramů.

CO₂ ekvivalent je jednotka, která shrnuje dopad všech skleníkových plynů dohromady. Čím nižší číslo, tím menší zátěž pro klima.

Životnost moderní turbíny je nejméně 25 let. Povinnost ekologické likvidace je standardní podmínkou úřadů ve stavebním řízení a je zakotvena i ve smlouvě s obcí.

Od desátého roku provozu se navíc na vázaný účet odkládají peníze na demontáž, aby byly k dispozici i v případě, že by provozovatel mezitím zanikl. Obec ze svého rozpočtu nehradí nic.

Chápeme obavu, že by větrný park mohl snížit cenu vašich domů. Zkušenosti z trhu ale ukazují opak.

První komplexní česká studie z roku 2025 i rozsáhlé výzkumy z USA potvrzují, že větrné elektrárny nemají na ceny nemovitostí dlouhodobý negativní vliv. Mírná, čistě psychologická nervozita kupujících se může objevit během plánování projektu, ale jakmile se elektrárny spustí a lidé zjistí, že jim nijak nenarušují život, ceny se stabilizují.

Na přípravě české studie se podíleli experti z Ekonomické fakulty VŠB – Technické univerzity Ostrava a z Ústavu geoniky Akademie věd ČR. V lokalitách s větrnými elektrárnami i bez nich rostly ceny rodinných domů a rekreačních objektů srovnatelně a nikde nedošlo k poklesu. V obcích s elektrárnami jsou ceny v průměru dokonce o 5 % vyšší než v těch bez nich.

Celé znění studie: Vliv větrných elektráren na ceny nemovitostí v Česku (Komora OZE, červen 2025).

Tvrzení, že v Česku panuje bezvětří, vzniklo v devadesátých letech, kdy se u nás stavěly první, z dnešního pohledu primitivní a nízké turbíny. Dnešní realita je jinde.

Analýza Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR zmapovala větrný potenciál Česka. Po započtení všech omezení — hustoty osídlení i ochrany přírody — by větrné elektrárny reálně mohly vyprodukovat až 18,8 TWh elektřiny ročně. Největší potenciál mají kraje Jihomoravský, Vysočina a Moravskoslezský.

Klíčem je výška stožáru. Při zemi vítr brzdí stromy, kopce a budovy, ale ve výšce 100 až 150 metrů proudí vzduch stabilně a bez překážek. Dnešní turbíny navíc vyrábějí energii už od rychlosti větru kolem 2–3 m/s.

Vítr se v českých podmínkách dokonale doplňuje s fotovoltaikou. Zatímco solární panely jedou naplno v létě, vítr fouká nejvíc od října do března — přibližně 60 % roční energie z větru se vyprodukuje v chladných měsících, kdy solární elektrárny kvůli nedostatku slunce spí.

Je pravda, že podle ČHMÚ je většina území ČR ohrožena suchem. Zároveň ale platí, že větrné elektrárny nemají žádný vliv na srážky ani globální klima. Jediné, co dělají, je, že mechanicky promíchávají vzduch.

Mraky a déšť vznikají v několikakilometrové výšce, kde provoz turbín nemá vůbec žádný vliv.

Lopatky v noci stahují teplý vzduch z výšky dolů k zemi, takže místní teplota těsně nad zemí může v noci stoupnout zhruba o 1 °C. Pro krajinu to není hrozba — naopak, mírné noční promíchávání vzduchu může přispět k ochraně polí před jarními přízemními mrazíky.

Toto je zásadní omyl. Obec nenese žádnou právní ani finanční odpovědnost za likvidaci, demontáž nebo recyklaci. Veškeré závazky plynou ze zákona i ze smlouvy výhradně pro nás jako investora a provozovatele.

Ještě před zahájením stavby uzavíráme s obcí smlouvu, ve které se písemně zavazujeme, že po skončení životnosti elektrárny na vlastní náklady kompletně ekologicky zlikvidujeme.

Častou obavou bývá: co když investor za 30 let zkrachuje? Součástí smluvních podmínek bývá zřízení recyklačního fondu, dekomisního účtu nebo bankovní garance. Provozovatel je povinen postupně odkládat prostředky na vázaný účet, peníze jsou blokované výhradně na likvidaci stavby, a pokud by investor zanikl, banka nebo správce fondu je uvolní na demontáž. Obec ze svého rozpočtu nezaplatí ani korunu.

Po skončení životnosti má obec dvě možnosti. Buď úplné odstranění — vše se odveze, základová jáma se zasype ornicí a na místě bude opět louka nebo pole. Nebo repowering: na místě původního stožáru se po schválení postaví modernější a výkonnější turbína, ze které bude obec dál profitovat.

Větrné elektrárny nestojí proti jádru. Jsou to dva týmoví hráči s cílem zajistit energetickou nezávislost a konkurenceschopnost Česka.

Jaderné elektrárny udržují síť v chodu jako stabilní podklad, zatímco větrné parky dodávají levnou a zelenou energii a pomáhají co nejdříve nahradit končící uhelné elektrárny.

Oficiální plány české vlády i Ministerstva průmyslu a obchodu počítají s oběma zdroji současně. Česko postupně zavírá uhelné elektrárny a díru po uhlí nedokáže zaplnit samotné jádro ani samotný vítr — nové jaderné bloky se staví desítky let, zatímco větrné i solární parky lze postavit v řádu měsíců.

Riziko celkového výpadku sítě nesouvisí s tím, zda energie pochází z větrné turbíny nebo z jiného zdroje, ale s tím, jak se sítě řídí a jaké bezpečnostní prvky provozovatel přenosové soustavy využívá.

Analýzy skutečných rozsáhlých výpadků v ČR i v Evropě ukazují, že příčinou bývají technické poruchy fyzické infrastruktury v kombinaci s lidským faktorem, nikoli podíl obnovitelných zdrojů. Rozsáhlý lokální výpadek v Česku v červenci 2025 byl podle oficiální zprávy ČEPS a asociace ENTSO-E způsoben souběhem technických závad — pádem fázového vodiče, následným neplánovaným výpadkem uhelných bloků a reakcí řídících prvků v rozvodnách.

Každá nově postavená větrná elektrárna v ČR musí splňovat přísné technické podmínky připojení definované společností ČEPS a lokálními distributory. Pokud by v síti vznikl přebytek nebo lokální přetížení, dispečink má právo i technické prostředky výrobu v řádu vteřin dálkově zregulovat nebo elektrárnu odpojit.

Výroba z větrných elektráren navíc není nahodilá. Díky pokročilému meteorologickému modelování zná ČEPS očekávanou výrobu s vysokou přesností hodiny i dny dopředu a podle toho plánuje využití záložních zdrojů.

Tvrzení vychází ze vzpomínek na solární boom kolem roku 2010. Dnešní situace i legislativa jsou ale zcela jiné.

Staré provozní dotace v podobě garantovaných výkupních cen, které se vyplácely bez ohledu na trh, jsou minulostí. Od roku 2022 funguje v ČR aukční systém: stát vyhlásí aukci pro určitý výkon a investoři soutěží o to, kdo dokáže vyrábět elektřinu s nejnižší požadovanou podporou.

Je-li tržní cena na burze nižší než v aukci vysoutěžená reference, stát rozdíl doplatí. Je-li vyšší, výrobce od státu nebere nic — naopak rozdíl vrací. A pokud je elektřiny přebytek a tržní cena klesne do záporu, elektrárna nedostane vůbec nic.

Podle globálních ekonomických dat patří větrná energie na pevnině k nejlevnějším způsobům výroby nové elektřiny: po postavení jsou provozní náklady velmi nízké, není potřeba palivo a neplatí se emisní povolenky. Přítomnost větrných elektráren v síti navíc celkovou tržní cenu elektřiny snižuje, protože z trhu vytlačuje drahé uhelné a plynové zdroje.

Téma infrazvuku budí největší emoce především proto, že jde o zvuk, který lidské ucho běžně neslyší, a z neznámého mají lidé přirozeně strach.

Infrazvuk je akustické vlnění s frekvencí pod 20 Hz a je zcela běžnou součástí každodenního života. Vzniká při mořském příboji, při bouřce, vichřici i při pouhém průchodu větru lesem. V mnohem vyšší intenzitě než větrníky ho generuje jízda autem, jízda vlakem, kompresor v ledničce, klimatizace nebo domácí ventilátor.

Rotující lopatky infrazvuk generují, ale jeho intenzita je extrémně nízká. Měření německých i dánských ústavů pro životní prostředí i českých odborníků ukazují, že hladina infrazvuku ve vzdálenosti několika stovek metrů je mnohonásobně nižší než práh lidské citlivosti. Ve vzdálenosti kolem 500 metrů a dále je slabší než infrazvuk, který v danou chvíli vytváří sám vítr náražející do stromů, domů nebo terénu.

Státní zdravotní ústav se problematice dlouhodobě věnuje a konstatuje, že neexistují vědecké důkazy o tom, že by infrazvuk z větrných elektráren škodil lidskému zdraví.

Lékařské studie zároveň ukazují, že zdravotní potíže jako bolesti hlavy či nespavost u některých lidí nevznikají fyzikálním působením infrazvuku, ale v důsledku obav a stresu — takzvaným nocebo efektem. Pokud má člověk z objektu strach, stresová reakce organismu je reálná, i když je fyzikální příčina nulová.

Dostupné výzkumy i zkušenosti z Česka a zahraničí ukazují, že přítomnost větrných elektráren nemá na turistický ruch negativní dopad. Klíčová je pro návštěvníky kvalita služeb, příroda a nabídka volnočasových aktivit.

Studie Akademie věd ČR zjistila, že většina turistů se na větrné elektrárny dívá neutrálně až pozitivně a jejich přítomnost je od návštěvy lokality neodrazuje.

V Rakousku i Dánsku se větrné parky staly přirozenou součástí krajiny a v některých regionech turistickou nabídku dokonce obohatily — naučnými stezkami, vyhlídkami nebo komentovanými exkurzemi.